O hranicích a zneužívání

18.03.2018

Toto téma mě napadlo více rozvinout, když jsem dopsala článek o syndromu hodné holčičky. 
Z toho plynoucí nízké sebevědomí jde ruku v ruce s nulovými hranicemi, rozdáváme se zcela, aniž bychom mysleli na sebe...to platí pro ženy i muže.

HRANICE ......co je pro nás snesitelné a co už není......velmi tenký led.

Kdo byl často od dětství náchylný k onemocnění horních cest dýchacích, průdušek či plic a toto onemocnění jej provází i v dospělosti, nese si s sebou do života prenatální zátěž spojenou s pocitem, že nejsem dostatečně milován/a, a že si lásku druhých musím zasloužit. To se v dětství dost často prohlubuje tím, že zjistíme, že pokud uděláme, co se po nás chce, jsme milováni. Ty jsi ale "hodná holčička"/"hodný chlapeček". Fungujeme jako roboti, aniž bychom mohli beze strachu projevit své touhy, svá přání a emoce.

Jinak řečeno, nejsem bezpodmínečně přijímán/a a to mi nese pocit, že si nezasloužím v životě nic a nikoho dobrého, laskavého, milujícího či pečujícího. Že mi zbývá jen trpět. Jako bychom si s sebou v životě nesli svůj kříž, pod jehož tíhou se velmi často prohýbáme, propadáme depresím a objevit se mohou i myšlenky na sebevraždu.

Z tohoto důvodu ve svém životě potkáváme lidi, kteří nám ukazují, jak pevnou hranici máme či nemáme....tedy, spíš nemáme. K tomu, co píšu, mě vedou mé osobní zkušenosti. I já jsem byla hodná holčička, která se bála projevit svá přání, říct svůj názor. Neměla jsem schopnost a ani odvahu se nějakým způsobem zviditelňovat, spíš jsem si vždycky přála být tou neviditelnou, po které se nic nechce. 

Všechny zátěže nás omezují a zároveň formují a pokud je uchopíme, můžeme se díky nim posunout. Uvědomění, že mám také potenciál na to, abych změnila běh událostí, že já držím ten volant svého života a že nejsem jen pouhou loutkou, se kterou si ostatní mohou hrát, je velmi motivující a posilující. Chce to odvahu vykročit do neznáma........a začít pomalu říkat NE. Schopnost se naučit říkat NE je v tomto ohledu hodně zásadní. U něj to začíná i končí. Říkám NE ostatním, ale sobě tím říkám ANO.....ty jsi pro mě důležitá/ý.

Život nám nicméně každý den bude připravovat zkoušky odolnosti. Všimněme si, že
v konkrétních situacích se můžeme projevovat i hodně despoticky.
Uveďme si pár příkladů, jak se projevuje neschopnost vymezit a uchránit si své hranice:

  • Pokud mě někdo požádá o pomoc, vůbec nepřemýšlím o tom, zda mám a chci pomoci ( dost často přebíráme zodpovědnost za druhé na sebe a řešíme záležitosti, které nám nepřísluší )
  • Nevnímám, nedávám najevo nebo potlačuji své skutečné pocity
    ( příkladem může být nějaká smluvená schůzka - kino - divadlo atd. - dlouho předem, v den D se na ni necítím, ale bojím se upřímně popsat své pocity a schůzku zrušit, tak buď zalžu nebo jdu, i když se cítím "donuceně", přitom nutíme pouze sami sebe a máme strach odmítnout ze strachu ztráty "lásky")
  • Nemám důvěru v sebe a své schopnosti a tím nemám důvěru v to samé u druhých lidí  ( trvá mi dlouho než začnu někomu věřit a tím jej pustím k sobě, do svého osobního prostoru )
  • Ruku v ruce s důvěrou jde potřeba kontroly...sebe sama, ale i směrem ven
    ( příkladem za obojí může být prosba o pomoc s nějakou manuální činností, jenže pokud bude provedena jinak, než si my představujeme, tak je to stejně špatně, i když hotové )
  • Mám problém bezpodmínečně přijímat druhé osoby, ale také sebe sama ( stále se
    mi něco nelíbí ať už na fyzickém vzhledu nebo i v chování a soudím sebe i druhé.......)
  • Často upadáme do závislostí  ( je jedno, zda je to jídlo, alkohol, člověk, zvířata, věci, zážitky....), prostřednictvím nich si kompenzujeme nedostatek pozornosti - tady se nabízí otázka: "Kolik pozornosti dávám sobě ?"
  • Neustále z/venku hledáme pomoc a je jedno, že se obracíme na různé osoby s různými druhy terapií, nemáme výdrž, jsme hledači, co, kdo, jaká nová terapie by nám mohla či měla pomoci ( bojíme se obrátit do sebe, protože se moc nevnímáme a nevyznáme se ve svých pocitech - zde je důležitý čas, netlačit na sebe a poznávat se )
  • Stáváme se odkladištěm problémů druhých ( často jsme za vrbu, které se všichni svěřují a aniž by měli záměr najít nějaké řešení, potřebují jen přelít tu hromadu negativních energií na vás, jim se uleví a vy se cítíte hrozně unaveně a vyčerpaně )
  • Velmi mnoho lidí, kteří řeší toto téma HRANIC, je pracujících ve zdravotnictví, sociálních službách i službách všeobecně, jsou to terapeuté, léčitelé, maséři, kosmetičky, kadeřnice, pedikérky atd.... všichni, kterým se lidé svěřují se svým trápením. Pokud si s tím neumějí poradit, hromadí negativa v sobě a jsou velmi často nemocní nebo dokonce mohou zemřít z důvodu vyčerpání svého energetického potenciálu

Jak z toho ven?

Jde jen o jediné.
Hlídat si a ptát se: "Co chci ( přeji si ) já?"
To není egoistické, nýbrž zdravě sebevědomé.

Egoismus je to, že využiji druhé lidi tak, abych z toho měl/a co největší prospěch, ale v podstatě se o ně nijak extra nezajímám. Nevidím je jako láskyplnou bytost. Jako bych namočila hard a ten vyždímu, jak to jde nejvíc...a zase odhodím. Během života si můžeme vyzkoušet oba póly.......někdy jsme hadrem a někdy ždímajícím.

O zneužívání

Ruku v ruce s nedostatečnými hranicemi jde velmi často ZNEUŽÍVÁNÍ . 
To je velmi široký pojem.......většinou si nejprve každý představí, že jde o "sexuální" zneužití, ano, patří sem, je však na vrcholku pyramidy....začíná to v podstatě "nevinně".
Patří sem:

- citové vydírání, psychické deptání
- nulová podpora a pochopení
- zesměšňování, shazování autoritami vč.rodičů, sourozenců...
- zlehčování a nepochopení emocí
- fyzické napadání, tresty, týrání 
- sexuální osahávání či zneužívání

To vše zanechává hluboké šrámy na duši, které způsobují zranění našeho vnitřního dítěte. Řešení jakéhokoliv druhu zneužívání patří do rukou odborníka, důvěrníka, nejlépe osoby, která má stejný prožitek, ale již jej má zpracovaný nebo je třeba jen o krok dál. Protože jen tato osoba může poskytnout to optimální pochopení a vedení. 

Osobní prožitky nás, terapeuty, obohacují zásadním způsobem, protože jak jdeme po své životní cestě a zvládáme své životní zkoušky, pak nám Vesmír posílá ty, kterým můžeme pomoci stejnou měrou. Znáte to všichni, kteří pracujete s druhými a snažíte se podat pomocnou ruku.

Pokud jsme konfrontování s obojím - nedostatečnými hranicemi a zneužíváním v jakékoliv formě, často se obrníme. A uzavřeme svá srdce. Postavíme si kolem sebe ochrannou hradbu, aby nás nic nerozbouralo, nevykolejilo, nepřekvapilo, aby nic nemohlo jít dovnitř, ale také i ven. Nedáváme najevo své emoce, prožitky, trápení, slzy, ani občasnou radost a spokojenost......tím, že se nespojíme sami se sebou, nemůžeme se propojit ani s ostatními lidmi. Toto je tak velmi těžká zábrana, kterou si sami mnohdy ani neuvědomujeme, posoudím-li to ze své vlastní zkušenosti.

Přitom neustále kolem sebe slyšíte: "Otevři své srdce"...ale jak?
Já jej mám uzavřené? Ani to nevnímáme, protože je to součástí naší bytosti velmi, velmi dlouho.
Důvěra v sebe sama i tím i v druhé lidi se buduje znovu dlouho. Je to životní úkol.

Mimochodem víte ještě, jak se projevuje na těle to, že nevěříme sobě ani druhým? Je to vbočeným palcem. Problém "hallux valgus" je doménou především žen, i když ve své praxi jsem se setkala i s několika muži. Je to potřeba "být chtěný" a "být milovaný". Kdo má vbočený palec, má dozajista problém s plochou nohou a s páteří. Opět jde o životní výzvu, zda se nebojíme jít svou cestou a prosadit si ji. Na vnější straně halluxu je navíc reflexní bod štítné žlázy, našeho štítu, naší schopnosti komunikovat se sebou samými i s druhými. Pokud máme komunikaci uzavřenou, nedokážeme či ani nemůžeme ventilovat své pocity a držíme je v sobě. Potlačování pocitů začíná častými angínami a končí onemocněním štítné žlázy. Hypofunkce je neschopnost a strach vyjádřit, co chci, hyperfunkce je oproti tomu touha chtít víc než je pro mě vhodné, řeč ega.

Kruh se nám uzavírá, vše souvisí se vším.

Všichni máme možnost si uvědomit a uvědomovat svá omezení, 
všichni máme větší či menší ochotu se jimi zabývat, 
všichni máme potenciál je zvládnout tak, abychom se v životě netrápili a netrpěli,
a všichni máme kolem sebe někoho, kdo nám podá pomocnou ruku. 
Andělé přeci mají různé podoby.......:-)