Syndrom hodné holčičky

Ve své praxi se velmi často setkávám se ženami, které jsou doslova motory a středobodem své rodiny, velmi schopné a vše zvládající. Stejně to mohou mít i v pracovních činnostech. Najdeme mezi nimi úspěšné podnikatelky, které v práci realizují svůj obrovský potenciál.

To je ovšem viditelné na povrchu. Uvnitř se schovává většinou unavená, vyčerpaná, nešťastná a uplakaná duše dítěte, jehož emocionální potřeby v dětství nebyly dostatečně uspokojovány. A proto spadlo do závislosti. Do závislosti na lásce. Je ochotno pro trochu lásky vydržet cokoliv, jen aby mělo pocit, že je milováno. Má milá kamarádka používá příměr z Vrchlického básně "Za trochu lásky šel bych světa kraj...!" 

Vzhledem k tomu, že hodná holčička nikdy nepoznala, co znamená bezpodmínečná a vřelá láska, jsou její prožitky i očekávání zkreslené. Tento problém má velmi hluboké kořeny, vzniká opravdu brzy. Řekla bych již na úrovni duše, kdy se v bardu (doba mezi životy) rozhoduje, jakými zkouškami v současném životě chce a potřebuje projít, a čemu se má tím naučit. Tento životní úkol je natolik naléhavý, že s ním bude konfrontována v každodenním životě. Ve všem, co prožívá a s kým se setkává osobně i pracovně. 

Základem této zátěže je disharmonický vztah s matkou. Matkou, která nebyla zvyklá, nebo ji to většinou také nikdo nenaučil, projevovat své dceři a všem ostatním bezpodmínečnou lásku. Věčným cílem takové dcery je najít způsob, jak dosáhnout matčiny lásky jakýmkoli způsobem. Je opravdu přesvědčena, že lásky se člověku nedostane jen tak a že si ji prostě musí zasloužit. Proto si do svého života přitahuje osoby, které lásku neumí projevit. Nejvíce se to děje v partnerské rovině. Když hodná holčička narazí na muže, který se chová pokaždé jinak - hned dává najevo city, hned je zas chladný - možná ji to zarazí, ale zároveň je jí podobné chování povědomé, zažívala jej totiž doma. 

Ženy, které nebyly v dětství milovány, mají za to, že úspěch v lásce znamená, že si ji "zasloužily". Hodná holčička velmi těžko rozezná lidi s panovačnou povahou nebo se sklonem k manipulátorství a nedokáže si najít partnera, který chce to, co ona: blízký vzájemný vztah, otevřenost a vzájemnou podporu. Taková žena pak v partnerství či manželství vnitřně trpí.

PŘIJMOUT ZODPOVĚDNOST ZA SVŮJ ŽIVOT

Na začátku je uvědomění. A následně přijetí toho, že jsem "hodná holčička", která:

- nechce nikoho zklamat

- od nikoho nic neočekává

- v ničem se neprosazuje

- nechá sebou manipulovat druhými

- plní většinou ihned očekávání a přání druhých

- na nikoho se nezlobí

- nijak se neprojevuje

- staví se do role oběti a nepřijímá za nic zodpovědnost (to "on/oni")

- a jistě mnoho dalšího...

NAUČIT SE ŘÍKAT "NE" A NENECHAT SE ZNEUŽÍVAT

Po uvědomění přichází výzva.Je to jedna z nejtěžších výzev, které jsou před hodnou holčičku postaveny.Naučit se říkat "ne".A naučit se ovládnout strach, že budu zatracena, nemilována či odsouzena.Že ztratím ty nejmilejší a nejbližší kolem sebe. Většinou se to totiž děje.

Tato zkouška nejčastěji přichází hodné holčičce v rodinném kruhu. Tady je mnohem těžší odmítat a neudělat, co se očekává. Rozeznat zneužívání a využívání je pro hodnou holčičku velmi těžké a většinou končívá finančními i citovými ztrátami. Hodné holčičky velmi často přebírají starosti svých blízkých na sebe a řeší je za ně. Často také dotují své partnery/známé penězi, aby všechno, co potřebují, zvládli, a neuvědomují si osobní rizika s tím spojená.

Ruku v ruce jde tato schopnost s následujícím úkolem...

RESPEKTOVAT SEBE A POSTAVIT SE NA 1. MÍSTO V ŽIVOTĚ

Ano, a to vždy. Dělat to stále dokola. Snažit se o to stále a stále... Hodné holčičky to mohou vnímat jako sobectví, jenže tato výzva je výukou sobectví zdravého. Nikdo nás jemu neučil.

Stále jedeme v zajetých kolejích: "Musíš poslouchat, nesmíš odmlouvat, nemáš právo na svůj názor." Proto je důležité si v každé situaci položit otázku "Co vlastně chci já?"

HLÍDAT SI MYŠLENKY A POCITY

Tím, že budu respektovat své pocity a budu se snažit podle nich žít, dosáhnu postupně toho, že zjistím, kdo vlastně jsem. Co mě baví, co mi dělá radost, co mě nabíjí energií. Hodná holčička totiž velmi často nemá žádné koníčky, natož čas na ně, mnohdy ani neví, co by ji bavilo. Zároveň jí bude stále egem našeptáváno, že je ta špatná a že to má dělat jinak.
Proto je třeba si uvědomovat své myšlenky a naučit se s nimi postupně pracovat. Čím víc se bude respektovat, tím víc ji budou respektovat druzí.

Poznávání, co jí vyhovuje a co nevyhovuje, přinese hodné holčičce

- schopnost snáze říkat "ne"

- respektování svých potřeb

- vyšší sebevědomí

- dostatek času pro sebe i druhé

- seberealizaci v tom, čeho se třeba obává

- možná i jiný okruh přátel, spolupracovníků

ZE ŽIVOTA

Pokud v partnerském soužití nedostává žena - hodná holčička od svého muže podporu, obdiv, lásku, svobodu a je brána spíše za služku, za matku, která má povinnost se postarat o svého muže, dříve či později může onemocnět rakovinou vaječníků. Má milá bojovnice - říkejme jí Stela - pro mě byla hvězda za vše, co vydržela. Dostala v životě druhou šanci, aby si uvědomila, jak její vnitřní žena trpí. Nicméně po 10 letech nemoc udeřila znovu a tuto výzvu Stela už neuchopila. A já nikdy nezapomenu na naše téměř dvouletá setkávání a na její slova, která pronesla, když jsem jí plně odhalila, kde je zřejmě problém: "Tak to se obávám, že tohle nezvládnu změnit." Její muž totiž během náročné léčby chtěl, aby měl stejný komfort, stejnou péči jako dříve, a ona neváhala a neustále šla přes sebe. I když jí nebylo dobře, péči svému muži poskytovala, místo aby to bylo naopak. Toto je jen malý střípek celého příběhu a já jej uvádím záměrně jen kousek pro pochopení a určité memento pro všechny hodné holčičky. Abychom mohly pomáhat druhým, vést je, potřebujeme nejdříve pomoci sobě samým!

Proto všem hodným holčičkám přeji, aby si denně uvědomovaly svou hodnotu a nebály se být zlobivé, protože, jak se píše v jedné knize: "Hodné holčičky se dostanou do nebe a ty zlobivé - kam chtějí."